> „Zcela š?asten se necítí nikdo, ledaže by byl opilý“

> „To, co lidé nazývají osudem, jsou v?tšinou jen jejich vlastní hloupé ?iny“

Životopis

Arthur Schopenhauer žil v letech 1778 až 1860. Byl synem gda?ského velkoobchodníka. V roce 1793 p?esídlil jeho otec na krátký ?as do Hamburku. Devátý až jedenáctý rok svého života trávil mladý Schopenhauer u otcova p?ítele v Le Havru, kde se nau?il velmi dob?e francouzsky. Také pozd?ji s rodi?i ?asto cestoval do Belgie, Francie, Švýcarska a po celém N?mecku. Šest m?síc? pobýval také v Anglii, kde ho velmi siln? zaujala anglická kultura a jazyk.Jako šestnáctiletý vstoupil do u?ení u hamburského obchodníka. Po smrti otce p?esídlil s matkou do Výmaru, kde se jejich d?m stal centrem spole?enského života. Schopenhauer se vzdal svého obchodnického povolání, které jej stejn? neuspokojovalo, a nechal se zapsat na univerzitu. Dva roky studoval v Göttingenu, pak stejn? dlouho v Berlín?. Krom? filozofických a filologických obor? se zajímal také o chemii, fyziku, botaniku, anatomii, fyziologii, geografii a astrologii. Roku 1813 promoval prací „O ?tverém ko?eni v?dy o dostate?ném d?vodu”. Po návratu do Výmaru jej siln? ovlivnil p?ítel jeho matky – Goethe. Zde se také seznámil s filozofií indického starov?ku, která mu velmi u?arovala. S matkou, která m?la také ur?ité literární sklony, se ovšem ?asto hádal jak kv?li zp?sobu jejího života, tak z d?vod rozdílných názor? na literární tvorbu, a proto se p?est?hoval do Dráž?an. Podnikl cesty do ?íma, Benátek a Neapole. Celý život žil z d?dictví po otci, takže nebyl nucen sám se starat o obživu a m?l možnost se pln? v?novat své tvorb?. Díky dostate?nému finan?nímu zabezpe?ení nebyl ani nucen p?izp?sobovat své názory státním ?i jiným ohled?m. Zpo?átku se ucházel o profesuru, ale po prvním semestru se stáhl do ústraní, protože o jeho p?ednášky nebyl zájem. P?íštích deset let trávil st?ídav? v Itálii, Dráž?anech a v Berlín?, ale již nikdy nep?ednášel. Když v roce 1831 vypukla v Berlín? cholera, utekl do Frankfurtu nad Mohanem. Zde se usadil a setrval až do své smrti.

Osobnost a filozofické názory

Schopenhauera nelze pokládat za p?edstavitele ur?ité spole?enské tendence. Je považován za nejvýznamn?jšího Kantova žáka, ale v celkovém rámci evropské duchovní situace se jeví jako cizorodý element. P?i studiu jeho díla je t?eba brát ohled na zvláštní charakter jeho osobnosti a jeho znalosti filozofie starých Ind?.

Podle jednoho s jeho výrok? d?díme charakter po otci a inteligenci po matce, což v jeho p?ípad? platí beze zbytku. Otec byl p?ísný, hrdý a neoblomný muž, zato jeho matka byla duchaplná, živá, trochu lehkomyslná a velmi spole?enská osoba. Na pozd?jší Schopenhauer?v náhled na ženy m?ly nejv?tší vliv práv? ?asté spory s matkou. Výrazná pudovost a nezkrotná v?le na stran? jedné, bystrý intelekt ve spojení se smyslem pro p?írodní krásu (byl velmi ovlivn?n p?írodními úkazy díky ?astému cestování) i pro utrpení tvorstva na stran? druhé – to jsou dv? základní složky Schopenhauerova charakteru. Ob? nalezneme v jeho filozofii, podle níž je sv?t jednak v?le a jednak nazírání a poznání. Jeho nezkrotná touha po sláv? a uznání se v n?m neustále svá?ela s pohrdáním sv?tem a lidmi. Své jméno proslavil pesimistickou filozofií a zásadní skepsí, s níž pozoroval lidský život a sv?t. P?estože pohrdal lidmi, snažil se soust?edit na ?lov?ka jako takového, proto za centrum lidského št?stí a za jeho pravé sídlo pokládá ?lov?ka samého a jeho nitro. Št?stí m?že být jenom v nás, nikde jinde je nenajdeme. Schopenhauer se nep?edpojat? a nestrann? dívá na všechny vady lidské povahy a lidské spole?nosti.

Dílo

Životním a nejd?ležit?jším dílem Schopenahauera je rozsáhlý spis Sv?t jako v?le a p?edstava dalšími díly jsou nap?. O v?li a p?írod?, Dva základní problémy etiky, Parerga a paralipomena, O ženách, Eristická dialektika a další.

ARTHUR SHOPENHAUER A JEHO NÁZORY :

FILOZOFIE PESIMIZMU:

Shopenhauer je p?edn? filozofem v?le a za druhé filozofem pesimizmu.

Nedostatek, bída, starost o holý život – to p?edevším, a jakmile vše pracn? zažehnáme, pohlaví, láska, žárlivost, nenávist, závist, strach, ctižádost, lakota, nemoc a stále a stále bez konce: všechna zla pramení z vnit?ního rozporu v?le. V?le znamená vnit?ní podstatu všech v?cí. V?le je slepé puzení, bezv?domý pud k životu. V?le je snažení bez cíle. Když nemá cíl, nem?že tudíž najít klid a žádné uspokojení. V?le si je v?doma marnosti svého snažení. Všechna slast je zdánlivá, klam – libost není nic pozitivního. Pozitivní jsou jen p?ekážky v?le, bolest. Utišení bolesti je negativní, je to jen konec utrpení. Nejvyšší blaho je stav bezbolestný. Celý život je v podstat? utrpení, strast. Z utrpení není vykoupení. Možné je jen, když se v?le odvrátí od života k dobrovolnému od?íkaní, rezignaci. Nebytí je lepší než bytí. Kdo to pochopí stane se asketou, vzdá se všeho. Rezignace je blaženost. Smrt je vykoupením, protože nás zbaví v?domí, v n?mž se musí snášet tolik utrpení. Nejhorší je utrpení z nekone?nosti naší žádostivosti, z nekone?nosti našich p?ání. Na každé spln?né p?ání p?ipadá alespo? deset neuspokojených. Ostatn? je toto uspokojení jen zdánlivé, nebo? každé spln?né p?ání je okamžit? vyst?ídáno novým. Žádný objekt v?le, kterého bylo dosaženo, nem?že dát trvalé uspokojení.

Lidé mohou být spokojeni se sv?tem jen tehdy, pokud se zbaví neustálé touhy ho m?nit. To je odtržení od v?le, a d?je se pomocí um?ní.

Jeho pesimistická nálada vznikala už v mládí a jeho filozofie rezignace a utlumení je v?rným otiskem jeho osobnosti. Za hlavní v?c své filozofie pokládá od?vodnit a obhájit sv?j pesimismus. Hlavn? zd?raz?uje ubohost celého sv?ta a o utrpení každého jedince.

FILOZOFIE V?LE :

Schopenhauer tvrdí, že v?le je nejjednodušším základem bytí, pramenem všech jev?, podn?covatelem celého sv?ta a života v?bec. Je to v?le k životu. Nesouvisí s ni?ím a není ni?emu pod?ízená. V?le jako podstata v?cí je mimo ?as a prostor. Je to totiž p?edstava – p?edstava každého jedince o sob? samém. Je podstatou všeho , bytostí i v?cí. V?le je primární a vládnoucí složkou. I sv?t je podle Schopenhauera výtvorem v?le. Sv?t je naše p?edstava. Také v?le vytvo?ila intelekt,ale jenom jako sv?j služební nástroj. Intelekt má ospravedl?ovat a opat?ovat morální d?vody, zkrácen?, aby racionalizoval naše pudy. Každý skute?ný akt v?le ?lov?ka je okamžit? provázen pohybem jeho t?la. Volní akt a akce t?la jsou dva r?zné stavy, které jsou spojeny t?sným poutem. T?lo je objektivitou v?le. V?le se projevuje jako vlastního t?la podstata o sob?, jako to , co t?lo je, mimo n?j, že je objekt názoru, p?edstava, a projevuje se v libovolných pohybech tohoto t?la.

V?le je v?c o sob?, vnit?ní obsah, podstata sv?ta. A bude-li v?le, bude tu také život a sv?t. V?le k životu má tedy život jistý, a pokud jsme napln?ni životní v?lí, nemusíme se strachovat o sv?j život. Zajisté ale musí individuum zanikat. Ale Individuum je jen jev, který p?ijímá sv?j život jako dar , vzniká z ni?eho, ztrácí pak smrtí tento dar a vrací se v nic. Narození a smrt pat?í k jev?m v?le, tedy k životu a udržují si vzájemnou rovnováhu.

V?le je jádrem a podstatou své bytosti a je i jádrem a podstatou všech ostatních bytostí a v?cí. Poznání naší vlastní bytosti je klí?em k poznání sv?ta. V?le je bez?asová a nesmrtelná. Je to univerzální substrát, ze kterého každé individuum vyr?stá do sv?ta jev?, aby po krátkém a bezvýsledném boji o existenci op?t zapadlo do nerozlišenosti. V?le se manifestuje mezi jevy dv?ma zp?soby: jako individuální zápas a jako idea. Ideje vznikají objektivizací v?le. Idea je n?co jako úplný pojem v?le. Idea je prezentována vnímání pouze u druh?, protož v p?írodním sv?t? jsou druhy zvýhod?ovány na úkor jedinc?. Nebo? v druzích nachází v?le k životu trvalé zt?lesn?ní, zatímco jedinec je pomíjející a postradatelný. Každá idea, tj. každý druh z?stane naprosto nedot?en zm?nou, která prob?hne u jedince. Z tohoto odvozuje Schopenhauer naprostou lhostejnost p?írody k jedinci, a proto p?ijímá evolu?ní biologii.

SCHOPENHAUEROVY ETICKÉ NÁZORY:

Etika je podle Schopenhauera u?ení o lidských ?inech, u?ení o dobru a zlu. Ale podle n?j se slepá a nesmyslná v?le nedá pou?it. V?le je si nedá nic p?edpisovat. Je svobodná, absolutní a všemocná. Tak proto se ješt? nikdo nestal dobrým a nikdo se ješt? nevyhnul zlu proto, že se mu vyložil smysl a význam dobra a zla. Ctnosti i nepravosti jsou každému vrozeny. ?lov?k se nem?ní, jak jednou jednal, bude vždycky za stejných okolností jednat shodn?.

Schopenhauer tvrdí, že každému se vždy d?je jen po právu , š?astnému i neš?astnému. Uv?domil si, že lidé jsou chváleni nebo vin?ni pouze za své ?iny. Nespravedlnosti a nerovnosti osud? a charakter? lidí, že jsou jen p?edstavy, které máme jako individua. Ve skute?nosti se jedná jen o v?li k životu. Ta v?le zp?sobuje, že každý ?lov?k touží po požitcích sv?ta a po v?cech cizích. A p?i tom je touha jen škádlení, které zp?sobuje p?edstava. Celý sv?t je pro nás jen p?edstava. V?le je ve všem a ve všech jedna a táž, to je podstata každé etiky. Také mluvil o principu egoismu. Že každý je st?edem sv?ta, a nejvíc záleží na jeho blahu, na tom, aby se co nejvíc vyhnul utrpení života a aby co nejv?tší mírou získal jeho rozkoše. Co se p?i tom d?je s jinými je nesrovnateln? mén? d?ležité. Jedinou mravní pohnutkou je láska. Láska- jako soustrast je bezprost?ední cit metafyzické jednoty všech lodí a všech tvor?. Jejím cílem je zmírn?ní nebo odstran?ní bolu. Laskavost koná ?iny lásky. Láska a laskavost jsou soucit. Nebo? ?lov?k, který poznal lásku, považuje utrpení všech za vlastní utrpení a bolest celého sv?ta za svou vlastní bolest. Vidí život jako vnit?ní rozpor v?le a stálé utrpení, utrpení lidí, utrpení zví?at. V?le v n?m odvrací se od života, už nesouhlasí s v?lí k životu. Rozhodnutí ?lov?ka, který toto poznal, je od?íkání, rezignace a p?echod k askesi. Asketa si odpírá pohlavní uspokojení. Schopenhauer tvrdí, že pohlaví je ?ábelským ma?ením ?isté kontemplace a poznání. Známé je jeho pop?ení pohlavnosti,které praví: „Pakli by t? tvé oko horšilo, vylup je.“ Na druhou stranu tvrdí, že pohlavní pud je pro ?lov?ka tak i pro zví?e nejvyšším cílem jeho života. Nejd?íve ?lov?k usiluje o sebezachování a pak už jenom o zachování rodu. P?íroda, jejíž podstatou je v?le k životu, žene ?lov?ka a zví?e vší silou k rozmnožování. Genitálie jsou pod?ízeny pouze v?li, proto slouží jen k reprodukci, k vzniku nového individua.

Lidé trpí tím, do jakého hrozného sv?ta se po narození dostali. Lidské utrpení je ale podle Schopenhauera vznešené. Jak u ?lov?ka roste v?domí, stup?uje se i utrpení, které u géni? dosahuje vrcholu. Genius je svým vyvolením k utrpení šlecht?n. Jen ?lov?k má možnost jako asketický sv?tec dosáhnout definitivn? vykupujícího sebezap?ení v?le k životu.

Morálka bez od?vodn?ní, tedy pouhé moralizování, nem?že p?sobit, protože nemotivuje. Morálkou nem?že být navozena pravá ctnost, ta musí vznikat vždy z intuitivního poznání, jež uznává v cizím individuu tutéž bytost jako ve vlastním.

Slovo na záv?r:

Schopenhauer rozpracoval svou filosofii v mnoha ohledech s velkou p?edstavivostí a duchaplností a ve svých esejích prokázal pozoruhodnou schopnost vykouzlit ze svého systému nové, p?ekvapivé, ale vždy výstižné post?ehy o lidském osudu.

Na to, aby p?esv?d?il ?tená?e, že opravdu v??í svým pesimistickým záv?r?m, si je až p?íliš vychutnával. A jeho kruté útoky na populární p?edsudky odhalují daleko v?tší poutání k životu než k od?íkání, které navenek up?ednost?oval. V jeho zp?sobech byla jistá neomalenost a arogance. Ale jinak m?l spole?enskou povahu. Miloval ženy, víno a zp?v a žil normálním životem egoistického u?ence.

Nietzsche napsal na svého mistra Athura Schopenhauera tyto verše:

> Co u?il nás, ?as vy?adil.
> Však v??n? trvá to, co žil.
> Hle?te jen jaký byl !
> P?ed nikým hlavu nesklonil.

Citáty:

> Zcela š?asten se necítí nikdo, ledaže by byl opilý.

> Krása je otev?ený doporu?ený dopis, který vám už p?edem získává srdce jiných.

> Spravedlnost je vlastností muž?, laskavost vlastností žen.

> Není nic t?žšího než vyjád?it významnou myšlenku tak, aby jí každý rozumn?l.

> Život jednotlivce je vždy z celkového pohledu tragédií, ale v podrobnostech má charakter komedie.

> ?ím více je v knize poml?ek, tím mén? je v ní myšlenek.

> Zdravý ubožák je š?astn?jší než nemocný král.

> Intelekt je neviditelný pro toho, kdo žádný nemá.

> Oženit se znamená zdvojnásobit své povinnosti a nap?l omezit svá práva.

> V život? je to jako p?i šachu: promyslíme plán, ten je však podmín?n tím, co p?i šachu zamýšlí náš soupe?, v život? osud.

Kdo nemá pen?z, je chudý; kdo nemá p?átel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na sv?t?.
FJODOR MICHAJLOVI? DOSTOJEVSKIJ

Není tak t?žké za p?ítele um?ít, jako najít takového, aby umírání stálo za to
MIGUEL DE CERVANTES y SAAVEDRA

P?ítel: ?lov?k, který p?ichází tehdy, když už všichni odešli.
Anglické p?ísloví

Strach je nemoc špatného sv?domí.
Karel ?apek

Kdo nemá jediného p?ítele, toho život nestojí za to, aby byl žit.
DÉMOKRITOS z Abdér

Až kv?li št?stí projdeš celý sv?t, zjistíš, že stálo p?ed tvými dve?mi.
Africké p?ísloví

Jsou lidé, kte?í ješt? ani nepostavili základy domu a už mají strach, že jednou budou muset opravovat d?ravou st?echu.

Dv? v?ci jsou nekone?né – vesmír a lidská hloupost. Ale u vesmíru to není tak jisté.
Albert Einstein

Historie je u?itelkou života.
Cicero

Fakt, že budík nezazvonil, zm?nil už mnoho lidských osud?.
Christie Agatha

Chytrý napadne špatný názor, hloupý jeho autora.
Tackmann Kurt

Budoucnost pat?í t?m, kdo v??í v krásu svých sn?.
Roosevelt Eleanor

Kompromis je um?ní rozd?lit kolá? tak, aby si každý myslel, že z n?ho dostal nejv?tší krajíc.
Erhart

Omyl tisíc? uhájí vždy své právo proti pravd? jednotlivce.
Zweig S.

Vím, že nic nevím.
Sokrates

?tení je nejslabším morfiem a nejú?inn?jším lékem na rány duše.
Fuller Thomas

Bez u?ení ani sv?tec nedokáže pronášet správné úsudky.
Campanella

Až uvadne poslední kv?tina, až um?e poslední zví?e, tak lidi poznají, že se peníze nedají jíst.
Werich J.

Kdo v?bec nemiluje víno, ženy ani zp?v, z?stává po celý život hlupákem.
Luther

Jestliže jste si stav?li vzdušné zámky, není vaše práce ztracena, postavíte-li pod n? nyní základy.
Thackeray

Když se pro n?koho trápíme, spojuje nás to s ním hloub?ji, než kdybychom ho jen milovali.
Kudzus

Neexistuje v?tší spole?enství maniak?, úchyl? a závislák? na ?emkoli než Internet.
Plastig

Zkušenost si dává platit neoby?ejn? vysoké školné, ale nau?í tolik jako nikdo jiný.
Carlyle

Ideál je v tob? samém. P?ekážky k jeho dosažení jsou také v tob?.
Carlyle

Všichni si myslí, že to není možné, s výjimkou jednoho hlupá?ka, který to neví, a ud?lá vynález.
Jenkins A.

Ze všech tvor? jen ?lov?k pije, a? nemá žíze?, jí, a? je bez hladu, mluví, a? nemá co ?íci.
Steinbeck

Sn?dl sysel deset housek,
syslici dal oschlý kousek.
Syslice zas slupla sádlo -
sysel dostal jen co spadlo.

Kdo to ?íkal jak se pat?í,kdo se p?i tom neloudal,
ten má vy?ídilku za t?i,m?že brebtat se mnou dál.

Pštrosí táta nosí kšandy,
vymýšlí si pštrosí švandy.
Pštrosí máma žehlí šosy,
pštrosí?at?m ?istí nosy.

Kdo to ?íkal jak se pat?í, neubral a nep?idal,
ten má vy?ídilku za t?i, m?že brebtat s námi dál.

?eho? ?eže d?íví z d?ínu,
dva-t?i ?ízy za vte?inu.
Ji?í ?eže d?íví z b?ízy,
za vte?inu ?ty?i ?ízy.

Kdo to ?íkal jak se pat?í, o há?ky se nehádal,
ten má vy?ídilku za t?i, a? jen klidn? brebtá dál.

Za zelenou zídkou v zelí
zívá Zrzek omrzelý.
Lezl Zuzce do zahrádky,
Zuzka zrzka hnala zpátky.

Kdo to ?íkal jak se pat?í, m?že stránku oto?it -
i s tou vy?ídilkou za t?i zkusíme ho zasko?it:

Smlsnul Macek tucet placek,
vracela mu Micka tácek:
„Kdo sní tucet placek s tácku,
musí tácek umýt, Macku !!“

Kdo to ?íkal jak se pat?í, kdo nevzdychal, nejde to,
ten má vy?ídilku za t?i, t?eba svede tohleto:

Prodal rarach starou rouru,
roura byla plná mouru.
Kocour koupil rouru s mourem -
mour se práší za kocourem.

Kdo to ?íkal jak se pat?í, komu chyba nevyšla,
ten má vy?ídilku za t?i – a? si s námi zašišlá:

Šišlá myška, šišlá myšák,
opi?í se po nich lišák:
„Šišli mišli kdo to pšišel?
Jšou to myši nebo šyšel?“

Kdo to ?íkal jak se pat?í, neklopýtnul o slovo,
ten má vy?ídilku za t?i – m?že za?ít nanovo:

Chodil ježek na žížaly,
dokud pažit nevyžali.
Když vyžali – místo žížal
žmoulal ježek plátky k?ížal.

Kdo to ?íkal jak se pat?í, však se ješt? m?že splést !
I s tou vy?ídilkou za t?i m?že brebtat ostošest:

?eká k?e?ek na k?e?ici
na dvore?ku v ?eme?ici.
K?e?ice si spletla dvorek -
?eká k?e?ka u ?i?orek.

Kdo to ?íkal jak se pat?í, na brebtání nereptá -
ten má vy?ídilku za t?i, už se sotva zabrebtá:

?melák z mlází volal v?elky,
vid?ly-li v lese lelky.
V?elky lelky nevid?ly.
Byli-li tam, odlet?li.

Kdo to všechno nepopletl, už ho asi nespletu,
slovo Popokatepetl spolkne jako tabletu.

A kdo brebtal, a? si p?e?te
tuhle knížku desetkrát,
aby mohl ?íkat: „He?te,
už to umím, to jsem rád !“

Napsala je Ljuba Štíplová a leporelo ilustrovala Zdenka Krej?ová.

.

„Pam?? už má holt mezery“ pomyslel si a došel si pro kroniku, kam si všechno zaznamenává, otev?e ji tam kde má být otev?ena a vzpomíná.

?íká se, že jen jednou za život se vám pošt?stí. M? se to stalo hned dvakrát! Jen jsem toho, bohužel, napoprvé musel využít ke svým plán?m. Ale napodruhé jsem ho odmítal zneužít! NE! On, tak inteligentní ale nezkažený, tak p?kný ale ne nevkusný, tak … že ani není pro n?j dost dobrých slov. On dobrotivý, milující vše živé i neživé a jak krásn? um?l naslouchat! I jeho jsem nau?il t?ch pár pozemských trik?, co umím. Jak pomoci druhým od trápení, jak se napít vína i když je kolem jen voda a hlavn? jak dát lidem sm?r a nad?ji. Tak pro? zrovna ON? A já, hlupák, jsem nev?d?l ve svém všev?d?ní jak mu pomoci. Vlastn? to já ho zabil, to kv?li mn? p?estal žít. Ud?lal jsem tu chybu, které se už lidé odnau?ili. Mluvil jsem pravdu. Kdybych ob?as zalhal, nebo jen pravdu trochu p?ikrášlil, tak mohl žít. Já ale ?ekl vše, i to co jsem nem?l.

„To už je tak pozd??“ krati?ký pohled na budík to dosv?d?il. „Tak se do toho dáme ne? Tak kde mám kucha?ku, tady je. Bramborový salát ten mu chutná.“

Znám ho už dlouhá léta. Jsme p?átelé, ale ješt? jsem mu ne?ekl že ten panelák kde bydlí je pro n?j ned?stojné bydlení. Však on to ví, doufám. Už se t?ším na salát, ten umí výborn?. Vlastn? je to p?íjemný vrtošivý sta?ík, jen se od toho incidentu tady o to p?estal starat.

Tak kde je Mohamed? Á, už zvoní, pro? vlastn? když klí?e má vlastní? Aha, proto abych ho šel p?ivítat a on mi sem nevpadl jako vet?elec. „Vítej p?íteli! Turban sem, šátek tamtéž a st?l je snad stále tam kde má být.“

M: „Víš, že já ty tvé saláty zbož?uji?“

B: „Ano vím“ smích „vždy? kv?li tob? jsem se je od Marie u?il.“

M: „A jak se vlastn? Marie má? Stále jedinou Josefovou ženou?“

B: „Marie je nemocná a Josef už je po smrti, jak je to dlouho? Už 6 let.“

M: „To je mi líto. Za Marií ur?it? zajdu.“

B: „Tak ji dones pralinky a kytku to ji pot?ší.“

Zase jsem mu to ne?ekl, aby se p?est?hoval jinam a a? už zapomene, že to není jeho vina.

Snad za ní zajde. Je to p?eci jeho p?íbuzná. Snad ji vezme pouštní r?že jako minule, Marie je má ráda. A te? umýt nádobí.

Od té události už to není, co to bývalo. Mohamed ješt? nedosp?l a ten druhý mužský už senilní a o sv?t se nestará. Aby je chudák ženská, ke všemu ovdov?lá, uhlídala. Se sv?tem a lidmi to jde z kopce, když už se o n? nestará. Na to, že už je to druhý pokus, tak stále opakuje ty samé chyby. Kam to mohlo zajít beze mne? Jo, ženská je vždycky a všude pot?eba.