.

„Pam?? už má holt mezery“ pomyslel si a došel si pro kroniku, kam si všechno zaznamenává, otev?e ji tam kde má být otev?ena a vzpomíná.

?íká se, že jen jednou za život se vám pošt?stí. M? se to stalo hned dvakrát! Jen jsem toho, bohužel, napoprvé musel využít ke svým plán?m. Ale napodruhé jsem ho odmítal zneužít! NE! On, tak inteligentní ale nezkažený, tak p?kný ale ne nevkusný, tak … že ani není pro n?j dost dobrých slov. On dobrotivý, milující vše živé i neživé a jak krásn? um?l naslouchat! I jeho jsem nau?il t?ch pár pozemských trik?, co umím. Jak pomoci druhým od trápení, jak se napít vína i když je kolem jen voda a hlavn? jak dát lidem sm?r a nad?ji. Tak pro? zrovna ON? A já, hlupák, jsem nev?d?l ve svém všev?d?ní jak mu pomoci. Vlastn? to já ho zabil, to kv?li mn? p?estal žít. Ud?lal jsem tu chybu, které se už lidé odnau?ili. Mluvil jsem pravdu. Kdybych ob?as zalhal, nebo jen pravdu trochu p?ikrášlil, tak mohl žít. Já ale ?ekl vše, i to co jsem nem?l.

„To už je tak pozd??“ krati?ký pohled na budík to dosv?d?il. „Tak se do toho dáme ne? Tak kde mám kucha?ku, tady je. Bramborový salát ten mu chutná.“

Znám ho už dlouhá léta. Jsme p?átelé, ale ješt? jsem mu ne?ekl že ten panelák kde bydlí je pro n?j ned?stojné bydlení. Však on to ví, doufám. Už se t?ším na salát, ten umí výborn?. Vlastn? je to p?íjemný vrtošivý sta?ík, jen se od toho incidentu tady o to p?estal starat.

Tak kde je Mohamed? Á, už zvoní, pro? vlastn? když klí?e má vlastní? Aha, proto abych ho šel p?ivítat a on mi sem nevpadl jako vet?elec. „Vítej p?íteli! Turban sem, šátek tamtéž a st?l je snad stále tam kde má být.“

M: „Víš, že já ty tvé saláty zbož?uji?“

B: „Ano vím“ smích „vždy? kv?li tob? jsem se je od Marie u?il.“

M: „A jak se vlastn? Marie má? Stále jedinou Josefovou ženou?“

B: „Marie je nemocná a Josef už je po smrti, jak je to dlouho? Už 6 let.“

M: „To je mi líto. Za Marií ur?it? zajdu.“

B: „Tak ji dones pralinky a kytku to ji pot?ší.“

Zase jsem mu to ne?ekl, aby se p?est?hoval jinam a a? už zapomene, že to není jeho vina.

Snad za ní zajde. Je to p?eci jeho p?íbuzná. Snad ji vezme pouštní r?že jako minule, Marie je má ráda. A te? umýt nádobí.

Od té události už to není, co to bývalo. Mohamed ješt? nedosp?l a ten druhý mužský už senilní a o sv?t se nestará. Aby je chudák ženská, ke všemu ovdov?lá, uhlídala. Se sv?tem a lidmi to jde z kopce, když už se o n? nestará. Na to, že už je to druhý pokus, tak stále opakuje ty samé chyby. Kam to mohlo zajít beze mne? Jo, ženská je vždycky a všude pot?eba.